Evropská komise se v
roce 1995, následně po projektu financovaném z
programu Tacis,chopila iniciativy a vytvořila skupinu
odborníků z EU a Ukrajiny, aby vypracovali a posoudili řadu
alternativních řešení, jak
uvést blok 4 černobylské elektrárny a
jeho stávající kryt do stavu,
který nebude představovat hrozbu životnímu
prostředí. V roce 1996 se ke skupině připojili
odborníci ze Spojených států a
Japonska. Zpráva o studii zveřejněná v listopadu
1996 navrhla doporučený postup, který obsahoval
stabilizaci a další
krátkodobá opatření a
přípravu na dlouhodobou přeměnu na místo
bezpečné pro životní prostředí.
Na počátku roku 1997 pracovní skupina pro
jadernou bezpečnost skupiny G–7 a představitelé
ukrajinské vlády dosáhli shody ohledně
dalšího rozvoje výše
uvedené studie. V květnu 1997 došlo v
úzké spolupráci s
mezinárodní skupinou odborníků k
finalizaci návrhu plánu, který je
označován jako Plán na rekonstrukci krytu
černobylského reaktoru (Shelter Implementation Plan
– SIP).
SIP obsahuje řadu úkolů, které mají
být realizovány v průběhu 10 let, aby se zbytek
reaktoru zabezpečil a stabilizoval. Hlavní úkoly
jsou:
• krátkodobá stabilizace a ochrana;
•
zvýšení jaderné bezpečnosti
s důrazem na vodní hospodářství, aby
se vyloučilo rizikoohrožení;
• zvýšení jaderné
bezpečnosti s důrazem na vodní
hospodářství, aby se vyloučilo
rizikoohrožení;
• vypracování dlouhodobé
strategie k odstranění hmoty
obsahující nebezpečná paliva (Fuel
Containing Masses – FCM);
• vybudování nového
ochranného pláště;
• odstranění vrchní
nestabilní části
stávajícího krytu.
Původní
odhadované náklady projektu představovaly na
období 1998 – 2005 částku 768 milionů
USD včetně 10 milionů USD na poskytnutí
nezbytných licencí.Dnešní
odhadované naklady jsou 1,4 - 1,6 miliard USD.
Na
zasedání států G–7
konaném v Denveru v červnu 1997 podpořili
vrcholní představitelé států a
vlád skupiny G–7 a předseda Evropské
komise vytvoření multilaterálního
mechanismu financování, aby napomohli Ukrajině
při provádění SIP. Dohodli se na
finančním příspěvku skupiny G–7,
který by měly doplnit příspěvky od
dalších dárců. Tito
představitelé rovněž odsouhlasili to, aby
Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) byla
požádána o zřízení a
správu účelově určeného fondu
– Fondu pro kryt reaktoru v Černobylu (The Chernobyl Shelter
Fund – CSF). CSF byl radou EBRD oficiálně
zřízen dne 6. listopadu 1997. První
dárcovská konference se uskutečnila dne 20.
listopadu 1997 v New Yorku. Dvacet pět zemí a
Evropská komise přislíbily částku v
přibližné výši 400 milionů USD.
Ukrajina přislíbila částku 50 milionů USD ve
formě materiálního příspěvku. Tato
částka byla dostatečná k
zahájení prací na prvním
úkolu vyplývajícím ze SIP.
S ohledem na negativní výsledek iniciativy,
kterou vyvinulo shromáždění CSF a
která směřovala k zahájení kampaně na
získání finančních
prostředků od soukromých dárcův letech 1998 a
1999, EBRD jako správce CSF varovala, že za
účelem dodržení původního harmonogramu
je třeba doplnit finanční prostředky fondu do poloviny roku
2000. Druhádárcovská konference se
proto uskutečnila dne 5. července 2000 v Berlíně. Dvacet dva
zemí a Evropská komise přislíbily
přibližně 320 milionů USD, čímž se celková
částka přislíbená na těchto dvou
konferencích přiblížila částce
odhadovaných nákladů, tj. 768 milionů USD
V listopadu 1997 sjednala EBRD podle pravidel fondu s ukrajinskou
vládou rámcovou smlouvu, která
představuje základ pro jednotlivé smlouvy o
grantu, které mají být
uzavírány mezi bankou a příjemci.
Banka vytvořila vzorovou smlouvu s připojenými
standardnímismluvními podmínkami,
které se použijí na všechny granty
financované z fondu. Závazky vůči fondu a platby
finančních prostředků z peněz fondu
probíhají na základě smluv o grantu.
Dosud bylo podepsáno sedm smluv o grantu. Fond
řídí shromáždění
dárců. V současné době se
skládá z 22 dárců, včetně
Evropské komise a Ukrajiny.
Shromáždění schvaluje smlouvy o grantu,
dohlíží nad jejich
prováděním bankou,
přezkoumává efektivitu financovaných
činností a schvaluje roční rozpočet a
účetní závěrky fondu. První
zasedání tohoto shromáždění
proběhlo dne 12. prosince 1997. V současné
doběshromáždění předsedá Dr. Hans Blix
(Švédsko). SIP představuje souhrnný
soubor opatření, a proto je nezbytné, aby byl
řízen na základějednotného režimu
provádění. To je upraveno v pravidlech Fondu pro
kryt reaktoru v Černobylu. Tato pravidla upravují
zadávání veřejných
zakázek na služby a dodávky.
Především stanoví, že
„politiky a pravidla EBRD pro
zadávání veřejných
zakázek se uplatní na granty
poskytnuté ze zdrojů fondu, pokud se
zadávání veřejných
zakázek v zásadě neomezí na
zboží vyrobené v
dárcovských zemích nebo v
zemích, které se účastní
operací EBRD, nebo na služby z těchto zemí
poskytnuté“. Je proto třeba, aby dohoda o
poskytnutí příspěvku Komise a EBRD
vycházela z jednotného pochopení
skutečnosti, že mezi jednotlivými členskými
státy a Evropskou unií nedojde k diskriminaci.
Účast třetích zemí na
zadávání veřejných
zakázek může být v závislosti na
daném případu povolena.
PŘÍSPĚVKY SPOLEČENSTVÍ DO CSF
První příslib Evropské komise přispět
do Fondu pro kryt reaktoru v Černobylu z roku 1997 (částka
100 milionů USD) byl formálně potvrzen
„rozhodnutím Rady 98/381/ES ze dne 5. června 1998
o příspěvku Společenství do Evropské
banky pro obnovu a rozvoj ve prospěch Fondu pro kryt reaktoru v
Černobylu“ 1. Příspěvek byl skutečně
vyplácen z rozpočtů Společenství na roky 1998 a
1999. Druhý příspěvek Komise (100 milionů EUR)
byl formálně potvrzen rozhodnutím Rady
2001/824/ES.
Komise předložila v říjnu 1999 první
zprávu o pokroku týkající
se realizace Komise předložila v říjnu 1999 první
zprávu o pokroku týkající
se realizace CSF2, jak stanovil čl. 3 odst. 1 rozhodnutí
98/381/ES. Druhá zpráva o pokroku byla předložena
v roce 2001 a třetí v roce 2004.Fond pro kryt reaktoru v
Černobylu představuje důležitý nástroj pomoci
Ukrajině při řešení problémů,
které jsou důsledkem černobylské
havárie. Vzhledem k tomu, že je
Společenstvínesporně největším
dárcem do CSF, pokračování jeho
účasti je pro úspěch projektu
zásadní.Nařízení o Tacis
týkající se období 2000
– 2006, které výslovně zmiňuje
„příslušné
mezinárodní iniciativy podporované ze
strany EU, jako je například iniciativa G7/EU o
uzavření elektrárny v Černobylu“,
uvádí tuto účast jako
prioritní opatření.
Na základě finančního přehledu
připojeného níže EBRD uvedla, že je třeba
získat doplnění finančních prostředků
do fondu, tj. nové závazky dárců, aby
bylo možné uzavřít smlouvu
týkající se nového
bezpečného ochranného krytu (která by
měla být realizována v roce 2006). Aby mohly
projekty týkající se Černobylu
pokračovat a úspěšně skončit, hlavní
dárci přislíbili v Londýně v květnu
2005 částku 173 milionů EUR. Tato částka v
návaznosti na požadovaná
schválení zahrnuje 49,1 EUR
přislíbených Komisí (které
odpovídají historickému břemenu o
sdílení nákladů mezi
bývalými členy G7 a ES). Příslib
Komise má být vyplacen v období 2006
– 2009.
Tento návrh usiluje o přijetí
rozhodnutí Rady o první splátce
třetího příspěvku Společenství ve
výši 14,4 milionů EUR. Na navrhovaný
nový příspěvek se vztáhnout
stejné podmínky uvedené v
článcích 1 a 3 rozhodnutí Rady
98/381/ES ze dne 5. června 1998 podle toho, který z nich je
použitelný. Zbývající
část příslibu (34,7 milionů EUR) má
být zaplacena v období 2007 – 2009 a
bude předmětem nového rozhodnutí.
Příspěvek se poskytne podle článku II bodu 2.02
pravidel fondu a bude předmětem formální dohody o
poskytnutí příspěvku uzavřené mezi
Evropskou komisí a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj.